Víkendovka “Zachránce světa”

Víkendovka je již nějaký čas za námi, a tak vám nyní přinášíme drobné shrnutí😀

Pátek: Karavana otroků

Bylo to už hodně dávno. V dobách, kdy místo aut jezdili na velbloudech a oslech. Kdy místo paneláků bydleli ve stanech. Kdy práce nebyla ve fabrice, ale hledat pastvu pro ovce na poušti.

Přesně to dělají bratři Josefa. Pasou a hlídají ovce, zatímco Josef – otcův oblíbený synáček – odpočívá doma. Jakoby už tak neměli bratři důvod na Josefa žárlit. Co ty jeho zvláštní sny? Josefovi se zdá, že nám bude kralovat? Není snad nejmladší z nás? Kralovat nám nebude! Takto mezi sebou bratři mluví, zatímco otec Jákob posílá Josefa na kontrolu: „Běž a zjisti, jak pracují tví bratři. Pak mi o tom budeš vyprávět.“ Netuší ještě, že uplyne mnoho let, než se s ním opět setká.

Když Josef dorazil k bratrům, spoutali ho a prodali jako otroka do Egypta. „Uvidíme, jestli se stane naším králem.“ Říkali si posměšně. A tady začíná náš příběh.

Jedenáct natěšených dětí dorazilo na sraz v Písku, a než se nadály, už byly spoutané. Překupníci je jako Josefa vedli v provazech přes celou vesnici až do egyptské země (chata Oáza v Písku). V dobré náladě (na otroky) dorazila výprava na tržiště otroků, kde hned padly do oka Potífarovi a jeho ženě. Tak se děti dostaly do domu Potífara a hned začaly plnit domácí práce. Praní ponožek, úklid místnosti nebo masážní služby – to a další úkoly jim pomohly získat přízeň u svého pána. Ještě než byla večeře, povýšil je Potífar na správce domu.

Na večerním programu jsme se společně zamysleli nad osudem Josefa. Byl zrazen bratry, prodán do otroctví a později se dokonce dostal do vězení! Vypadá to, že s Josefem jde vše od desíti k pěti. Jako by ho sám Bůh opustil. Ale přesto, pokud jsme dostatečně pozorní, uvidíme v Josefově příběhu několikrát připomenutí, že Bůh byl s Josefem. Uprostřed těch nejtěžších věcí totiž Josef (a ani my) nikdy nezůstane sám.

Ráno jsme slyšeli podobný příběh o Pavlovi a Silasovi. Tito Ježíšovi následovníci se taky dostali do vězení. Místo toho, aby se na Boha zlobili, začali ho chválit. A najednou se dveře vězení otevřely, pouta spadla a Pavel se Silasem byli volní. Pán Bůh je ve vězení neopustil, ale byl s nimi stále. Dokonce si celou situaci dokázal použít tak, že v Ježíše uvěřil sám ředitel věznice! Ať už jsme Pavel, Josef, nebo Silas, ať už jsme ve vězení nebo máme jiné těžkosti, Pán Bůh je vždy s námi.

Sobota: Ve vězení faraónovy říše

Hned po ranním zamyšlení jsme se vrátili k Josefovi. Děti na pozici správce domu nevydržely dlouho. Potífarova žena na ně nastražila past a tak se celé dopoledne snažily uniknout. Aby se jim to podařilo, musely nanosit vodu vyprahlému poutníkovi a vlastníma rukama vyhrabat rozstříhanou zprávu ze země. I přes náročné hledání, hrabání a skládání se jim nakonec z pasti uniknout nepodařilo a zákeřná Potífarova žena je nechala zavřít do věznice.

Tak se naše děti opět ocitly v poutech. Náhodou zrovna v čase oběda. Ruce svázané ke svým sousedům seděly bok po boku na zemi a s námahou (a kupodivu i zábavou) jedly vězeňskou stravu (podle některých byla ovesná kaše tím nejlepším jídlem na chatě). Když se jim podařilo sníst své porce (a nášup, a pak ještě jeden), byly převedeny zpátky do cel.

V odpoledním klidu se stala zvláštní věc. Spoluvězni Josefa měli sen. Ale ten sen potřeboval vyložit. Děti tedy dostaly dvě zašifrované zprávy (sen číšníka a pekaře), které se snažily vyluštit. Po mnoha útrapách se jim to podařilo – sny vyložily a doufaly, že se jednou dostanou z vězení na svobodu.

Naštěstí nemusely dlouho čekat. Odpoledne si je nechala předvolat sám velký faraon. I jemu se totiž zdály zvláštní sny, které potřeboval vyložit. Děti vešly do trůnního sálu, kde je sloužící usadili před faraonův trůn. O chvíli později, za doprovodu egyptské hudby, vstoupil sám velký faraon. Přes hlavu typickou egyptskou pokrývku, oči zvýrazněné černými linkami, ozdoben zlatem a prsteny, usedl faraon na trůn. Po levé straně seděla egyptská kočka, z pravé strany faraona ovíval velkým palmovým vějířem jeden sloužící.

Do zvuku tónů egyptských nástrojů faraon jasným hlasem promluvil o svých snech. Pak vyzval Josefa, aby mu je vyložil. Děti hned přispěchaly nejen s významem snů, ale přišly s dobrou radou, jak Egypt zachránit před sedmi lety hladu, o kterých sny varovaly. Faraonovi imponovala jejich moudrost a tak děti hned pověřil správou celé egyptské země. A tím začal jejich hlavní úkol.

Z faraonových snů věděly, že přichází sedm let hojnosti, kdy je třeba dělat zásoby obilí. Ihned se tedy vypravily na cestu, aby dohlédly na skladování. Bohužel se už předtím největších zásob zmocnili místní loupežníci, a proto děti musely bojovat o každý kousek jídla, aby nepřipadl lumpům. Po dlouhé honičce se dětem podařilo nashromáždit dostatečné množství zásob a mohly se vrátit domů. Po sedmi letech hojnosti přišlo sedm let hladu. Moudrý Josef ale zajistil dostatek obilí a děti si tak nakoupily za vydělané peníze dobré jídlo. Dobroty si mezi sebou mohly podělit. Zbytek času do večerního programu jsme využili k hraní deskových her.

Večer jsme se zamýšleli nad závěrem Josefova příběhu. Cestu do Egypta totiž kvůli hladu podnikli i Josefovi bratři – ti bratři, kteří ho prodali do otroctví. A Josef stojí před výzvou: má být spravedlivý a potrestat zlé bratry za jejich zradu? Anebo jim má dát milost? Josef volí milost – nezaslouženou, nečekanou, překvapující. A právě v tom nám dává příklad k následování. Komu my můžeme dát milost místo spravedlivé odplaty?

Neděle: Milost

Ráno jsme přemýšleli nad stejným tématem u příběhu o marnotratném synu. V tomto podobenství Ježíš vypráví o synu, který si vzal peníze od svého otce, opustil ho a peníze rozházel. Když mu došly peníze, došlo mu také, co hloupého provedl. Rozhodl se vrátit s prosbou o odpuštění. Krásou tohoto příběhu je, že ho otec přijímá zpátky. Netrestá ho, ale dává mu milost. I my se můžeme vrátit zpět k nebeskému Otci – Bohu, který na nás čeká a chce nás přijmout zpátky. I my dostáváme milost jako marnotratný syn a i my můžeme stejnou milost dávat druhým – stejně jako Josef.

S touto myšlenkou jsme v neděli uklízeli celou chatu a vydali se na cestu domů. Plní zážitků a vzpomínek s našimi kamarády jsme nastoupili na autobus směrem domů…

Více foto po kliknutí na fotografii 😀


Posted in Aktuality by